Jiná podoba muškátů

U některých muškátů nehledíme na květy, nejdůležitější okrasou jsou listy. Mívají většinou různé svěží odstíny zelené a často jsou také zeleno-bílé. Vyznačují se bohatým a hlubokým vykrajováním. Také je provází pronikavá citrónová, bylinná nebo zvláštní kořeněná muškátová vůně. Setkáváme se s ní také ve formě silice ve voňavkářství, bývá také příměsí mýdel a vonných směsí. Obecně tyto muškáty díky vůni odpuzují hmyz a pročišťují vzduch v místnosti. Potřebují hodně světla i slunce, jinak jsou prořídlé a vytáhlé. Při správné péči bývají bohatě olistěny již odspodu. Většinou se pěstují celoročně jako pokojové a přenosné rostliny. Konce zaštipujeme, aby rostliny zůstávaly košaté. Na jaře se nemusíme bát ani radikálního sestříhání. Zjara doplníme hnojivo s vyšším obsahem dusíku, pěstujeme v živné propustné půdě, prospívá jim také granulovaný hnůj v mírné dávce (dáváme při přesazování na dno nádoby a promícháme se substrátem). Díky aromatickým silicím je škůdci nevyhledávají. Nepřeléváme je!

Pelargonium odoratissimum má srdčité listy, pronikavě voní po citronech a vyznačuje se bílými až růžovými květy. Pelargonium quercifolium má listy s purpurovou skvrnou, pronikavě až nepříjemně voní a červené žilkované květy. Pelargonium radula se pyšní dlanitě dělenými listy s laloky, výraznou vůní, světle purpurové květy. Pelargonium tomentosum je plstnatá rostlina, voní mátově, potěší nás drobnými bílými květy.